Máte rádi papelote? Já moc! V jednoduchosti je krása, a tím se papelote bezpochyby řídí..
Já jsem vůbec posedlá čímkoli, co lze najít v papírnictví, takže mám doma tři sta dvacet devět různých bločků a sešitků, pro které ani nemám využití, ale prostě se mi strašně líbily. Zato věci od papelote měly funkci hned jasnou. Puntíčkovaný cestovní deník, jak ho nazývají přímo v papelote, se skutečně stal cestovním deníkem, žlutý diář jsem si přála a taky dostala od Ježíška. Růžový deníček jsem dostala taky od Ježíška a udělala jsem si z něj záznamník přečtených knížek. Stejně jako cestovní záznamy, i ty knižní si vedu ve velmi zjednodušené formě, protože jedině tak se přiměju k pravidelným zápiskům. Ale u knížek jsem vážně vzorná, protože mě baví sledovat, kolik jsem toho přečetla za rok, kolik knížek z toho bylo v angličtině a tak, k cestovním příspěvkům si zase kreslím třebas obrázky, z Florencie a od Balatonu jsem si loni přivezla čtyřlístky, tak jsem si je k nim taky nalepila. Ale já si zkrátka fakt ráda zapisuju, ať už se jedná o cokoliv. Jedna slečna jednou psala o tom, jak si začala vést deníček, kam každý den napsala tři věci, které jí udělaly radost. A že to po nějakém čase musela zvýšit na pět. Přišlo mi to jako super nápad, protože pročítat se pozitivními věcmi může zvednout náladu i v těch méně veselých dnech. Tak jsem si pořídila čtvrtý (a zatím poslední) tečkovaný deníček, akorát teda začínám minimalisticky s jednou věcí za den (a preventivně až od 1. září, takže uvidíme, jestli to neskončí jako novoroční předsevzetí).
Oba menší deníčky byly jen takové čisté, bez ničeho, tak jsem si je vyzdobila sama. Růžový jsem potiskla pomocí dětské tiskárničky, kterou jsem po sto letech vyštrachala ve sklepě, a puntíčkový jsem pokreslila kaligrafickým písmem (falešným, i když dneska jsem se zrovna naučila konečně používat kaligrafické pero, ha!), které jsem uspořádala do kruhu.
