Velikonoční přípravy v plném proudu

"Jmenuji se Eva a jsem závislá na čtení blogu La petite Anne". Tak, a je to venku. Tahle slečna má totiž spoustu výborných nápadů, které já zas děsně ráda zkouším, zabývá se interiérovým designem a tak vůbec a popravdě mě právě její blog k psaní mého vlastního dost inspiroval.

Rozhodla jsem se letos na Velikonoce k trochu netradiční výzdobě pomocí malých papírových "lampiónků", které sice nesvítí, ale zato jsou extrémně roztomilé a poměrně jednoduché na výrobu (umíte-li používat nůžky, tužku a kružítko).

Tadááá!

A jak na to? Větvičku jsem si vyrobila už dávno a nastrkávám ji všude po domě při jakékoli příležitosti, vždycky akorát vyměním "přívěsky" podle roční doby nebo tak. Obvykle mi na ní visí papíroví origami jeřábi, o Vánocích třeba zase falešné perníčky vyrobené z fima, ale o tom zas někdy jindy. Vyrobit si takovou větvičku není vůbec nic těžkého, stačí ji omotat provázkem nebo třeba barevnou bavlnkou. Na přilepení provázku jsem používala Herkules, vždycky jsem kousek natřela, namotala provázek a připlácla. Trošku se u toho upatláte, ale není to žádná hrůza a vypadá to opravdu moc hezky. Inspiraci jsem sbírala opět u La petite Anne zde.

Lampiónky si můžete vyrobit v jaké velikosti a barvě se vám zamane, jeden nám visí v chodbě a potom, co se ho celá rodina přestala pří každé příležitosti lekat, jsme si ho všichni oblíbili. Výchozím a nejtěžším bodem je vytvořit si šablonku.

Slečna mi snad promine, ale měla jsem u jejího návodu na narýsování pětiúhelníku trochu zmatek, za což ona patrně vůbec nemůže, tak jsem si vytvořila názorný obrázek. Že jsem ve škole místo deskriptivy absolvovala latinu, je asi celkem jasné, takže mi prominou i ti, co narozdíl ode mě rýsovat umí.

Nejprv si teda narýsujeme kružnici (na obrázku červenou, neb tu tužkovou jsem během procesu výroby ochmatala do neviditelnosti) - poloměr závisí na tom, jak chcete mít kytičky velké, pro tento účel jsem zvolila 1,5 cm. V kružnici si potom uděláme kolmý kříž. Jeden z poloměrů si rozpůlíme a vytvoříme tak bod B. Z bodu B si do kružítka šoupnem vzdálenost (fialová čára) do bodu A, který je úplně nahoře, uděláme malý kroužek směrem dolů a vyleze nám z toho bod C. A teď přichází největší sranda. Vzdálenost bodů A a C (zelená čára) si zase dáme do kružítka a postupně označujeme body na kružnici, kterých nakonec bude pět, včetně bodu A. Jestli jste správně měřili, měly by být vzdálenosti mezi těmito body stejné. Já jsem například správně neměřila, proto je to taky všechno pěkně šišaté. Posledním bodem je vyznačení středu každé ze stran pětiúhelníku a obkroužení půlkruhu, aby tak vznikly okvětní lístky. Ty mám teda taky pěkně šišaté, ale jak mě uklidňovala maminka, v přírodě přece není nic na milimetr přesně, takže to bylo vlastně schválně!

Teď už máme šablonku a můžem si obkreslit a nastříhat 12 stejných kytiček. U každé kytičky se potom musí každý okvětní lístek nastřihnout do půlky, vždy z jedné strany, u všech stejně. A radši to vemte mírně přes půlku, ať to pak do sebe líp zapadá, ale ne zas moc. Asi takto: 

Když máme nastříháno, kytičky začneme spojovat do sebe - jedna slouží jako základna a obalí se pěti dalšíma kytičkama, které se navíc spojují po bocích, a tak nám vznikne půlka výsledné kuličky. Dalších pět kytiček se připevní na první vrstvu a nahoře už zbývá jenom "poklička". Do jedné kytičky si předem udělejte dírku a provlečte provázek, či nitku na zavěšení. 

Oba tyto príma názorné obrázky pochází z blogu La petite Anne, odkud jsem opět čerpala inspiraci a návod.

Ve výsledku dostanete takovéto kuličky a už je jen na vás, kam si je zavěsíte. Velkým plusem je, že i když to máte stejně šišaté jako já, na výsledku to nejde vůbec poznat. U menších kytiček, a tedy i kouliček, je třeba mít trochu šikovnější prsty, protože se tomu spojování někdy moc nechce, ale výsledek určitě stojí za to.

Tak vám přeju kvalitní kružítko, chuť do tvoření a veselé Velikonoce!

Laboratorní náčiní

Máte rádi chemii? Já jo! Totiž.. od té doby, co ji studuju, ji zase tak ráda nemám, ale jako správný chemik mám sklony zbožňovat laboratorní nádobí a vůbec všechny vázičky, karafy, džbánečky a lahvičky, které ho alespoň trochu připomínají. A že jich je!

Když kouknu na stránky IKEA, mám pocit, že nejmíň jeden z jejich designéru musel být původně chemik.. minimálně v minulém životě. Mou mánii začala tato vázička.

Sáhla jsem po ní hned jak jsem ji uviděla a hned jsem se dočkala komentáře, že jde poznat, že studuju chemii. I když mně osobně zrovna tahle zase až tak chemická nepřijde, stojí ale 9 korun!!! Takže už mám dvě a myslím, že zdaleka nekončím.

Fialková vázička je taktéž z IKEA a čirá s nápisem je z H&M. 

Pokud zabrousíme do opravdového laboratorního náčiní, můžeme najít podobné lahvičky, které mají navíc širší škálu použití, mají totiž štuplík se zábrusem, což znamená, že se v nich dají pohodlně uchovávat jakékoli pochutiny v tekutém stavu. Pokud udrží chemikálie, měly by zvládnout i nějaké to vínečko či whisky. 

V jednoduchosti je krása a taky ušetříte. Kousky, které najdete například tu, jsou ale jiné kafé. Jestli pro ně máte slabost, raději se ani nekoukejte na jejich stránky! Jeden nádherný příklad za všechny:

Tuto část bych ráda nazvala ódou na odměrné válce. V IKEA si je též dost oblíbili a můžete je tam najít jako vázičky nebo třeba i karafu. Pokud vám nevadí stupnice, můžete si je ale pořídit i v jakémkoli obchodě s laboratorním sklem v množství velikostí a objemů.

Najdi deset rozdílů! Č. 1: IKEA vs. laboratorní nádobí

Na tuhle "stockholmskou" karafu je prostě radost pohledět. Jestli mi ji vyprodají, tak jsem ztracená! Mají k ní i skleničky a je prostě celá príma. Osobně se ale nejspíš neubráním ani tomu válci. Ostatně - odměrnými válečky o malém objemu se dá řešit neustálý nedostatek (alespoň u nás doma) maličkatých váz na maličkaté kytičky - třeba sedmikrásky, což? :)

Za vůbec nejlepší výdobytek chemického nádobí ale považuju ušaté kádinky, které jsou taky k dostání v různých velikostech, takže fantazii v použití se meze nekladou. 

Laboratorní sklo navíc odolává vysokým teplotám, že ano.. takže si do nich klidně můžete udělat čaj. Některé džbány totiž, třeba "ikeácký" VÄNLIG, sice vypadají bytelně, ale (experimentálně ověřeno litrem vařící vody na podlaze) uvádí maximální povolenou teplotu do 50 °C nebo tak.. takže všichni rychle pro kádinky, kádě a kádinečky, šup, šup! :)

Mrkváče jsou v módě

Je pravda, že dneska je v módě téměř všechno. Jestli se ale nosí mrkváče, vám bohužel neřeknu. Zato mrkvový dort je k vidění na každém rohu, což je príma, neb je to prostě nebe na zemi. Myslím, že spousta lidí sice ohrnuje nad mrkví nos, ale v tom případě mrkváč ještě nejedli (jinak si to nedovedu vysvětlit).

Já obvykle mrkvový dort peču podle receptu od foodlover, protože jsem ale nedávno narazila i na tzv. torta di carote e mandorle aneb mrkvovo-mandlový dort od Emanuele Ridiho, rozhodla jsem se udělat si malý experiment, takzvaně od každého něco. A protože nebyla ta správná příležitost pro upečení dortu, rozhodla jsem se pro bábovku.

Mrkvová bábovka s mandlemi podle mě :))

300 g na jemno nastrouhané mrkvičky
250 g třtinového cukru
100 g polohrubé mouky
100 g celozrnné pšeničné mouky
100 g mandlové moučky
100 g sekaných mandlí
150 ml oleje
4 vajíčka
2 čajové lžičky jedlé sody
1 čajová lžička skořice
1/2 čajové lžičky soli

Na citronovou polevu:
150 g moučkového cukru
2 lžíce horké vody
šťáva z 1 citronu

Mrkvičku smícháme se všemi suchými ingrediencemi (cukr, mouka, mandle, soda, sůl a skořice), ve vedlejší misce lehce vyšleháme vajíčka s olejem a potom smícháme. Všechno důkladně promícháme a nalijeme do vymazané a vysypané formy. Pak to šoupneme do vyhřáté trouby a pečeme na 180 °C trošku přes 1 hodinu (délka pečení dost záleží na použité formě, já dnes pekla asi 65 minut).

Protože jsem holka šikovná a podařilo se mi to poměrně slušně zamaskovat, mohla bych vám prostě tvrdit, že se bábovka krásně vyloupla a vůbec není rozpadlá na dvě části. Nechci tady na vás ale šít žádné habaďůry a hlavně vám chci názorně ukázat, jak se to dělat nemá, že ano..! :) Možná jsem sice šikovná, ale mnohem víc jsem netrpělivá.. a teď přichází to životní moudro: Nechte bábovku dobře, ale opravdu dobře vychladnout ještě ve formě, protože těsto je hodně vláčné a dokud se chladnutím dostatečně nezatáhne do sebe, není radno si s ním zahrávat. Možná už jste to moc dobře věděli, a tak si teď ťukáte na čelo, ale něco vám řeknu - vím to moc dobře taky a stejně si nikdy nedám pokoj a chci všechno teďka hnedka, ještě za tepla..

Na chuť naštěstí tato nehoda neměla žádný vliv, a tak vám svou obměnu mrkváčového receptu můžu vřele doporučit - bábovka je nádherně vláčná, sladká tak akorát a chuť výborně doplňují křupkavé mandle a citronová poleva. Je možné samozřejmě použít třeba i vlašské oříšky, oproti nim je však varianta s mandlemi jemnější.

Dobrou chuť!

Jo a když už jsme u těch bábovek, musím vám ještě představit absolutního krále bábovkových forem, americkou firmu Nordic ware. 

http://nordic-ware.cz/babovkove-formy/babovkova-pecici-forma-rondo

Najdete tam i formy pro milovníky traktorů, vánočních stromečků nebo třeba hradů z písku, největší skvosty jsou ale podle mě klasické bábovkové tvary ve všech různých variantách. 

http://nordic-ware.cz/babovkove-formy/formy-na-peceni-mini-babovky

Moje nejvytouženější jsou tyhle rozkošné minibábovičky - už se vidím, jak hostům servíruju tři různé dezertíčky, každý v jiné formě.. no jéje.. Že se vám taky moc líbí, co?

Mrkvi a bábovkám zdar!