Mak(a)ronky

Jakožto nadšená cukrářka (prozatím asi spíš ve výcviku), jsem k narozeninám dostala knihu, kterak si stvořit své vlastní makronky. A abych jako ani na chvíli nezaváhala, dostala jsem ji pro jistotu dvakrát. Jednu se slovy: "No, tak se je hezky nauč, a pak mi je můžeš upéct na svatbu!"

Od chvíle, co se jenom začalo o domácí výrobě makronek mluvit, obestíral je jakýsi tajemný závoj hlásající: Je to děsně těžké, raději se do toho ani nepouštějte, pokud se později nechcete vyrovnávat s pocitem naprostého selhání. Tak jsem se do toho raději nepouštěla. No, ale když pak dostanete dvě makronkové knihy?! A tak jsem se do toho nakonec pustila..

Makronky nejsou vůbec náročné na suroviny, kromě toho, že si musíte vytvořit mandlovou moučku (1 hrnek mandlové mouky a 1 hrnek moučkového cukru). Já měla doma jednu z Alberta, tak jsem ji zkusila a vůbec to nedopadlo špatně. Nejdřív ji musíte semlet s moučkovým cukrem, a potom přesít přes sítko, aby vznikla hladká směs. Zbytek, který zůstal v sítku, by se přitom měl dát pryč. A tady přichází PRO PŘÍŠTĚ č. 1: tím, že jsem odstranila tento zbytek, vznikl ne úplně dobrý poměr cukru a mandlí a upečené makronky byly sladké jak cecek. Je na to tedy třeba dávat pozor, ale není to nic, co by jeden nezvládl.

Když máte mandlovou moučku s cukrem, smícháte ji s bílkovým sněhem, vyšlehaným taktéž s cukrem (asi 3 bílky a 1/4 hrnku cukru krupice). Pokud prahnete po nějaké barvičce či příchuti, tady je prostor pro přidání potřebných přísad, jenom je nutné tomu přizpůsobit přísady ostatní (např. mandle). No a teď se dostáváme k dalšímu zapeklitému bodu: míchání. Je to trochu jako s Jiříkem ve Zlatovlásce - nesmíte ani přemíchat, ani nedomíchat. Těsto by vám mělo prý ze stěrky stékat v plynulém pruhu nebo tak něco. To se mi teda docela povedlo takže PRO PŘÍŠTĚ č. 2: udělej to stejně jak minule!

Tak akorát promíchanou směs nacpete do cukrářského sáčku (tady to raděj nebudu ani zvýrazňovat, ale pro příště by se hodilo nezapatlat celou kuchyň..). Kolečka by měla mít v průměru asi 3 cm, takže otvor nástavce by měl mít průměr asi 1 cm, aby se to dobře dělalo, já měla asi 0,5 cm a taky jsem to zvládla, zkoušela jsem ale různé techniky, takže PRO PŘÍŠTĚ č. 3: nesnaž se kolečka nakreslit, tvořit se musí vypouštěním těsta na papír ze sáčku z jednoho místa kolmo  k podložce, jinak se nevytvoří ony roztomilé bochánky, ale jakési šišaté brambory. Pečením se to teda trochu vylepšilo, ale raděj na to jít dobře už od začátku!

Když jsem dokolečkovala, třískla jsem s každým plechem o stůl (aby utekly bublinky) a nechala makronky 30 minut ležet. Příručka praví, že po 30 minutách by vám při dotknutí se těsta nemělo na prstu nic zůstat. Tady vstkutku nevím, jak to pro příště vylepšit, ale když jsem se dotkla, vyrobila jsem parádní kráter..

Péct by se makronky měly asi 10-15 minut v troubě vyhřáté na 150-160 °C. Pokud prý vám začnou praskat, je teplota moc vysoká, tak tedy PRO PŘÍŠTĚ č. 4: vyhřeju to na 140 °C.. a vy to holt musíte zkusit s vaší vlastní troubou neb tento bod přípravy je asi tak trochu sázka do loterie.

Co se dělo bezprostředně po upečení tady veřejně vykládat nebudu, většinu koleček se však podařilo bezpečně dostat z plechu a my je, hlavně kvůli vyčerpání z pečení, slepili Nutellou.

Nebudu tady předstírat, že vzniklé makronky by hned mohly do soutěže o nejlepšího makronkáře světa, ale byly dobré, a to je, myslím, hlavní. Na vzhledu prý přece nezáleží! :)

Můj vševědoucí zdroj a má první makronka

Dobrou chuť!

To dobré na celém pokusu bylo, že mě neodradil, takže příště znovu a lépe! A nebojte se.. nejhorší, co se vám může stát, je, že místo makronek vyrobíte (jako já) pár laskonek :)

Jazykové okénko na závěr: Věčné dohady a opovržlivé pohledy personálu ohledně názvu tohoto lahodného pokrmu, tedy zda se jedná o makronky nebo makaronky, tato kouzelná příručka též řeší: Údajně je správné obojí, makronky pochází z Itálie a jejich název etymologicky souvisí s makaronama. Tak!

Čokoládový cheesecake podle děvčete u plotny

Od té doby, co mě začalo bavit pečení, si na narozeniny vždycky peču dort - jednak, protože je to dobrá příležitost zkoušet nové věci (zkazím to leda tak sobě, že ano) a taky proto, že si většinou víc pochutnám na tom, co si sama vytvořím. Letos se mi ale nějak nechtělo, a tak jsem si říkala, že už se na to asi vyprdnu, ale pak jsem narazila na skvostně vypadající čokoládový cheesecake od děvčete u plotny a bylo rozhodnuto.

Na dort jsem použila formu o průměru 20 cm, takže jsem musela použít větší množství surovin než v originálním receptu, korpus jsem ale nechala stejný, poněvadž na fotkách přiložených k receptu vypadal docela vysoký.

Tak tedy..

Čokoládový cheesecake a kterak jsem si ho poupravila

Na korpus:
1 vejce
50 g másla
100 g třtinového cukru
30 g hladké mouky
2 lžíce holandského kakaa
špetka soli

Na plnku:
500 g plnotučného tvarohu
400 g bílého jogurtu
100 g čokolády se 70% obsahem kakaa
4 lžíce moučkového cukru
6 plátků želatiny

Smícháme změklé máslo s cukrem a vejcem, přidáme kakao a na závěr mouku se solí. Všechno dobře promícháme a nalijeme do formy, která je vyložená pečícím papírem na dně i po stranách (aby se nám potom nepřilepila náplň na stěny, to bychom věru nechtěli). Aby papír na stranách držel, navlhčíme ho a připlácneme na stěny. Pečeme v troubě vyhřáté asi na 180 °C, podle originálního receptu 8-12 minut, já jsem pekla zhruba 20 minut, i když jsem korpus měla nižší, tak moc nevím, asi záleží na troubě. Mělo by to být každopádně uvnitř ještě lehce tekuté (autorka varuje, abychom to nepřepekli, já dodávám - možná jsem to přepekla, ale bylo to stejně krásně vláčné).

V korpusu jsem místo kokosového oleje použila máslo, ale nijak to nevadilo. Korpus byl nakonec vysoký něco přes půl centimetru, což bylo, myslím, úplně dostačující. Byl taky dost sladký, takže pokud máte radši méně sladké dortíky, klidně uberte trochu cukru.

Po tom, co korpus úplně vychladne, můžeme začít s náplní. Rozpustíme čokoládu ve vodní lázni a necháme bokem vychladnout. V míse smícháme tvaroh, jogurt a moučkový cukr a šleháme (vzhledem k přítomnosti mini synovce jsem musela pouze míchat, ale dost jsem se snažila a podařilo se mi vytvořit dostatečně hladkou směs). Na malé otáčky potom přišleháme čokoládu, trošku si ale necháme bokem na ozdobení. A teď přichází můj strašák aneb želatina - asi tak 10 minut před tím, než začneme zašlehávat čokoládu, si namočíme plátky želatiny do množství vody podle návodu na obalu (já tam asi šoupla malinko víc, protože jsem měla pocit, že se mi to nechce namočit všechno). Až želatina nabobtná, což bude přibližně po těch deseti minutách, mírně zahřejeme, mícháme, dokud se želatina nerozpustí a pak děsně rychle přidáme do směsi tvarohu, jogurtu a čokolády. Hnedle zašleháme a přelijeme do formy. Nahoru nakapeme zbylou čokoládu a nožem vyrobíme ornamenty.

Potom cheesecake šoupneme přes noc do ledničky a další den už si pochutnáváme na velké dobrotě!

Ještě nikdy jsem nepracovala s želatinou, a tak jsem se trošku bála, jestli nakonec plnku nebudeme jíst z mističek, ale postupovala jsem přesně podle návodu na obalu a  naštěstí všechno dobře dopadlo. Až při psaní receptu sem jsem si všimla, že jsem do plnky přidala omylem půlku cukru (aneb množství, které bylo v původním receptu), ale ukázalo se, že to vůbec nevadí a sladký korpus se s jen tak lehce sladkou náplní výborně doplňoval.

Na to, jak dort krásně vypadá, je překvapivě jednoduchý a i poměrně rychlý (pokud teda nepočítáte noční pobyt v ledničce). Zdobení na vršku je vůbec to nejjednodušší a zároveň nejefektnější na celém dortu.

Voilá..

Dort v ledničce přes noc krásně ztuhnul a ačkoli jsem ho preventivně z formy vyndávala těsně před podáváním, nebylo třeba se vůbec bát. Na talíř jsem ho přenesla i s pečícím papírem vespodu, korpus se pak ale víc držel na papíru než na dortu. Možná by tak bylo lepší dodržet přesný postup děvčete u plotny a dort z vrchu přiklopit talířem, opatrně obrátit, odstranit papír, znova přiklopit zespodu a znova obrátit. Bála jsem se, že se povrch dortu poškodí, ale hmota je pružná, takže by se opravdu nemělo nic stát - nu což, alespoň mám důvod upéct dort znovu, musí se to přece otestovat, že ano.. :)

Přeju dobrou chuť a pokud jste neználci jako já a bojíte se 

želatiny, nebojte, nic to není a stojí to za to :)

A děvčeti u plotny díky za inspiraci!