Z pěnovky pana Vorla

Když jsem trávila sto padesát šest tisíc hodin brouzdáním po internetu a hledáním nějakých pěkných vánočních dekorací, narazila jsem na krásného jelínka.

Je odsud.

Strašně se mi líbil, ale jednak stál celkem dost peněz, jednak byl trošku větší, než by se mi líbilo, a teda teď už ho tam ani nemají, že :)) Zkrátka jsem si ale řekla, že si ho vyrobím.. nebo tak.

Nejprv jsem zkoušela fimo, ale měla jsem doma dost ztvrdlé fimo a děsně mi to s ním nešlo, tak jsem to vzdala. Když pak ale mamka věšela na dveře věnec a říkala, že už je trošku okoukaný, tak jsem si řekla, že bych ho mohla právě takovým jelínkem oživit. Nejprv jsem pomýšlela zase na fimo, ale nenašla jsem vhodnou formičku a s vyřezáváním jsem nějak neschopná. Tak jsem zkusila svoji oblíbenou pěnovku, přidala ještě další ozdůbky, a takhle to dopadlo..

Bez perníčků nejsou Vánoce!

Perníčky mám hrozně ráda, a když jsem byla malá, snědla jsem jich během Vánoc tuny.. teď už jich zase tolik nejím, ale pořád je ráda peču a zdobím.

Perníčky se dají použít i jako krásná dekorace, ale nejsou zase tak trvanlivé - napadlo mě si teda vyrobit trošku trvanlivější verzi - z fima.

Výroba falešných perníčků je úplně stejná s perníčky pravými - rozválíte "těsto", vykrojíte a upečete v troubě. Trošku složitější část přichází se zdobením. Musíte vyválet dlouhé a tenké "hady" z bílého fima, a ty potom tvarovat do požadovaného zdobení. Není to ale pořád nic těžkého a s fimem se opravdu dobře pracuje, takže nevadí, když se něco napoprvé nepovede, protože to jde lehce opravit.

Já jsem perníčky vyráběla loni - z půlky kostičky fima mi jich vyšlo asi 10, ale dělala jsem jenom malé srdíčka. Tvořily jsme spolu s kamarádkou, takže jsem sama dělala asi 5 a bohatě mi to stačilo. V perníčcích jsem si potom udělala dírku, abych je mohla připevnit - místo provázku jsem použila červenou vlnu, která se mi pěkně hodí na zimu a Vánoce.

Dneska jsem je vytáhla, že jako vánoční výzdoba, nebo co. Moji větev už znáte..

A byla tma!

Aneb jak to vypadá, když se svítí..!

Papírové lampionky

Tak psaním bych se asi živit nemohla.. nebo možná mohla, ale brzo bych pošla hlady. Tolik k četnosti mých příspěvků. Nicméně jsem alespoň tvořila, což je přece mnohem důležitější, než psaní o tvoření, no ne?

Mým nejoblíbenějším výrobkem z poslední doby je lampionková girlanda, na kterou jsem narazila v některém z Marianne bydlení (myslím, že září 2014 :)), kde je taky príma návod, jak ji vytvořit. Já jsem s ním teda měla ze začátku problémy, takže si dovolím napsat svůj vlastní, snad srozumitelnější. 

Předem bych vás ale měla varovat, že je to poněkud časově náročné a vyžaduje to hodně rýsování!

Co budeme potřebovat:

tvrdý papír velikosti A3

tužka

pravítko

nůžky

jehlice (já používala pletací, ale jsou na to i nějaké spešl myslím)

Papír si položíme na šířku a odměříme 3 cm, 1 cm, 3 cm, 1 cm a zase 3 cm na dole i nahoře a pak podle značek narýsujeme čáry, za poslední čárou ustřihneme. Papír otočíme opět na šířku a narýsujeme značky po 1 cm, jimiž rovněž vedeme čáry. Na konci to bude vypadat asi takhle:

A teď se můžeme chopit jehlice (čáry si sice můžete i předrýsovat, ale trvá to dvakrát tak dlouho, takže mě to brzo přestalo bavit). 

Nejprv jehlicí obtáhneme všechny příčné čáry (ty, co jsou od sebe vzdálené 1 cm). Pak budeme rýsovat "cik-cak" čáry do vnějších obdélníků, a potom zase opačné do čtverečků. Budou nám vznikat takoví "papíroví dráčci". A bude to vypadat asi takto:

Když máme narýsováno, začneme ohýbat. Nejprv uděláme harmoniku z těch příčných čárek. Potom potřebujeme ohnout všechny šikmé čárky..

No a pak už jenom přehýbáme a skládáme, až nám z toho vznikne taková housenka:

Tady na tom příkladu hezky vidíte, že nemá cenu to dělat z měkkého papíru, děsně se to pokrčí a vůbec to nevypadá tak esteticky.

Oba kraje musíme následně prošít, lampionky stočit, a pak to na vršku svážeme mašličkou. Kdyby nebyly kraje prošité, tak se vám to rozjede (fakt, osobní zkušenost).

Na závěr lampionky přivážeme na nějaký řetěz se světýlkama, já použila tenhle z IKEA, který je na baterky, takže vás nijak nelimituje přístup k elektrické zásuvce, jenom jsem oblepila krabičku bílou nálepkou, aby to byla větší nenápadka.

A tady je výsledek:

Slibuju, že dodám ještě jednu rozsvícenou fotku, ale budu nejprv muset počkat na tmu :) Vypadá to ale parádně, to mi věřte!

Podzim je tu!

Podzim umí být moc krásné období, všude spousta barev, svěží rána, dýně na polích.. když je ale náhodou ošklivo, tma a chuchvalce mlhy se válí všude kolem, je dobré si trochu barev vnést alespoň domů..

A tak jsem se dala do výroby dýní z papíru.. jen tak pro jistotu, kdyby náhodou ta tma a chuchvalce přece jen přišly.

O větvi už jsem tu jednou psala a její výroba je opravdu jednoduchá - postačí vám větev (překvapivě), provázek dle výběru a lepidlo (doporučuju nejlíp Herkules). Pak už jen motáte a lepíte a motáte a lepíte, až to všechno omotáte. Potom už jenom vyměňujete dekorace dle ročního období nebo vašeho uvážení.

A jak na takovou dýni?

Nastříháme si několik proužků tvrdého papíru. Já jsem si jich udělala 6 přibližně 20 cm dlouhých a 1 cm širokých, a proužky potom přehneme napůl. Pokud byste se vyžívali v rýsování a nechtěli naspodu dýně přehyby, můžete si to naměřit, ale ty přehyby stejnak nejsou vidět a je to o dost pracnější.

Středem přehybu provlékneme jehlu s nití, na jejímž konci je místo obyčejného suku zavázaný korálek, aby se nit papírem neprotrhla. Postupně navlečeme všechny proužky papíru.

Až budeme mít všechny proužky navlečené ve středu, navlečeme na nit několik korálků. Množství zvolíme podle toho, jak chceme mít dýni vysokou, já jsem navlékla přibližně 5 cm. Potom začneme od nejspodnějšího proužku a napíchneme jeden konec na nit, takto budeme pokračovat se všemi proužky, až se dostaneme ke druhému konci nejspodnějšího proužku. Ten opět navlečeme a budeme zase pokračovat k tomu nejvrchnějšímu. 

Když máme všechno navlečeno, uděláme na niti suk. Tento krok je pro mě vždycky nejsložitější, protože mi ten suk (ke kterému používám opět korálek) vyjde vždycky moc nahoře, a dýně je tak příliš povolená, takže následně strávím nejmíň deset minut nad tím, jak to vymyslet, aby se to zase stáhlo (takže hodně štěstí, snad jste v sukování zručnější než já). 

No a pak už dýni jenom připevníme na větev a je to! :)

Svatební speciál n°2 - kakaové cupcakes

Další dobrůtkou, kterou jsem vybrala pro vzácný svatební den, byly kakaové cupcakes s krémem z cream cheese (ať žije čeština!). Je to jeden z mých nejoblíbenějších receptů, protože za a) je opět jednoduchý (ano, v jednoduchých receptech se dost vyžívám), b) moc dobrý (tady platí přímá úměra "čím víc kakaa, tím lepší") a c) krém z cream cheese perfektně drží i delší dobu a (jak jinak) je taky moc dobrý.

Recepty jsem tentokrát překvapivě neobšlehla u "Děvčete", ale tady a tady, navíc jsem si je ale ještě trochu zjednodušila.

Kakaové muffiny:

100 ml vroucí vody

55 g holandského kakaa (tady ať vám klidně mírně ujede ruka)

200 g třtinového cukru

1 balíček vanilkového cukru

85 g změklého másla

2 vejce

180 g hladké mouky

1/2 čajové lžičky prášku do pečiva

1/2 čajové lžičky jedlé sody

špetka soli

120 ml mléka

Uvaříme si vodu, kakao jí zalijeme, důkladně rozmícháme (nebo by to mohlo v těstu dělat hrudky) a necháme odstát. V misce smícháme máslo s oběma cukry, postupně přidáme obě vejce a promícháme. Do misky přidáme mouku, sůl, prášek do pečiva a sodu a opět pořádně promícháme. Polovinu mléka nalijeme do mísy, druhou polovinu si necháme na vypláchnutí "kakaové nádobky". Přidáme kakao, nádobku vypláchneme zbytkem mléka a naposledy pořádně promícháme.

Těsto je poměrně tekuté, takže se báječně plní do formiček.. stačí to tam prostě nalít. Nesmíte ale mít papírové formičky, se kterýma já někdy ráda pracuju, protože to by se vám těsto rozlilo po plechu a měli byste tak leda placku.

Pečeme v troubě vyhřáté na 180 °C asi 25 minut, často se mi stává, že středy nejsou dopečené, takže raděj zkuste nejdřív špejlí, než abyste měli půl muffinů v čoudu.

Krém z cream cheese:

250 g cream cheese (já například používám Lučinu a vůbec se to nestydím přiznat)

1 kelímek smetany ke šlehání

1 vanilkový cukr

60 g moučkového cukru

Cream cheese s cukry vyšleháme v míse, na závěr přídáme smetanu a ještě jednou pořádně zašleháme. Krém šoupnem do zdobícího sáčku a neleknem se, když nám bude ven prosakovat syrovátka (nebo co), ničemu to ve výsledku neuškodí. 

Krásné ozdobné košíčky jsem pořídila na dortisimo.cz, ačkoli byly větší, než jsem potřebovala, takže, abych se náhodou nenudila, jsem to všechno ještě musela pěkně zastřihnout, ale stálo to za to! :)

Za fotky opět děkuju Honzíčkovi! A recept výrazně doporučuju vyzkoušet, je to prostě fakt strašně dobré! :))

Svatební speciál n°1 - tartaletky

Moje milovaná sestřička se vdávala, a tak jsem se jí jako správný nadšenec nabídla, že jí něco upeču.

Čokoládové tartaletky mě nadchly hned, když jsem je poprvé viděla. Dost milé bylo taky moje překvapení, když jsem zjistila, že jde o poměrně jednoduchý recept, který vyžaduje jen střední dávku trpělivosti. A přitom jsou tak straaašně dobré (zeptejte se našich svatebčanů) a velmi efektní :)

Recept jsem si vypůjčila opět u Děvčete u plotny..

Na košíčky (asi 25 ks):

250 g hladké mouky

3 lžíce kakaa

3 lžíce cukru moučka

175 g másla

2 žloutky

Smícháme všechny ingredience na vále a vypracujeme těsto. To má podobný charakter jako linecké, jen se dle mého názoru snadněji a rychleji zpracovává. 

Já jsem pekla v papírových košíčcích na muffiny o spodním průměru 3,5 cm, vložených do sebe vždycky po dvou. Velikost je to ideální, zrovna tak akorát do pusy. Na jeden košíček si z těsta oddělíme kousek přibližně o velikosti vlašského ořechu, uděláme kuličku, z ní placku (přibližně 2 mm tlustou) a namačkáme ji do košíčku. Okraje by měly být asi tak 1 cm vysoké, aby se do košíčku vlezla náplň. Dno propíchneme vidličkou, aby se nám tartaletky nenafukovaly (jakože mně se stejně nafukovaly, i když vypadaly jako jehelníček), a dáme přibližně na hodinku zchladnout do ledničky. 

Pečeme v troubě vyhřáté na 180 °C asi 20 minut. Ze zkušenosti doporučuju dobu pečení spíš prodloužit, než zkrátit, ale pozor.. na hnědých košíčcích se špatně identifikuje, kdy se to ještě nepálí a kdy už jo :) Po vyjmutí z trouby necháme vychladnout (pokud nemáte papírové košíčky, tak ještě teplé vyndejte z formiček). A pozor na okraje, košíčky jsou krásně křehounké.. a nebo taky děsně křehounké, jak se to veme..

Na náplň:

250 g tmavé čokolády (já mám stejnak pořád nejradši tu na vaření)

250 ml smetany ke šlehání (což nikdy nevím, kolik je, poněvadž je smetana obvykle v gramech..)

Na vodní lázni rozpustíme čokoládu, přidáme smetanu, promícháme, a když to trošku zchladne, plníme košíčky. Nebojte se, kdybyste měli košíčky třeba díravé, já tam měla skoro Macochu a nic nevyteklo.

Když jsem teď náplň vyráběla, dala jsem na 200 g čokolády jeden kelímek smetany ke šlehání a bylo to při plnění trošku řidší, než bych chtěla, ale nakonec to i tak pěkně zatuhlo. Jenom teda musíte dýl počkat, než to ztvrdne, protože když to pak posypete kakaem příliš brzo, tak prostě zmizí..

Takže poslední bod programu - zdobení: posypeme kakaem a ozdobíme ovocem. Já jsem použila ostružiny, jahody a borůvky. Ačkoli jsem koupila i maliny, vzhledem ke svému stavu bohužel nakonec nedostaly povolenku.

Jako nejvíc trvanlivé se ukázaly být borůvky (jsem velký fanoušek). Tak jako tak ale musíte tartaletky šoupnout do ledničky a nechat je tam tak dlouho, jak je to možné, protože smetana v náplni by mohla dělat neplechu, o ovoci nemluvě. Toto je vlastně ale celkem zbytečná připomínka, protože tartaletky obvykle zmizí dřív, než si kdo stihne všimnout. 

Za foto srdečně děkuji Honzíčkovi..

Dobrou chuť! 

Óda na hrušky

Nevím, jak vy, ale já prostě miluju fakt, že některé ovoce je zkrátka sezónní záležitostí. Třeba hrušky.. Ano, dají se koupit v obchodě celý rok, ale ty slaďoučké žluťoučké, které si můžete utrhnout na zahrádce, prostě nic nenahradí.

Obvykle v hruškovém období peču asi tak sto padesát šest hruškových koláčů, kteréžto pak zbytek roku nikdo nemůže ani vidět (ale jinak je milujem!), ale letos jsem se rozhodla, že si vyrobím hruškovou marmeládu.. nebo povidla.. nebo co..

Jelikož nejsem fanda náročných postupů, nakrájela jsem si prostě kilo hrušek, trošku jsem je namlela, ale nechala jsem i kousky, a šoupla jsem tam želírovací cukr (dále dle návodu - stačí asi 10 minut povařit). Příprava skleniček je velice jednoduchá - nejprv do nich nalijete vařící vodu, víčka vytřete slivovicí nebo nějakým jiným vhodným hodněprocentním alkoholem, před plněním vodu vylijete a můžete začít plnit.. Po důkladném zavíčkování otočíte tzv. hore nohy (mně tak vznikají fakt vtipné kompozice, kdy je po otočení zpátky většina marmelády zatuhlá ve víčku a na spodu skleničky je prostě prázdno :)).

Trošku jsem se toho bála, ale nakonec marmeláda dopadla na výbornou. Když jsem ji vařila, bylo to jako cítit vůni Vánoc. Z náhlého popudu jsem tam teda šoupla i lžičku skořice a teď je to opravdu jako Vánoce ve skleničce - jenom děsně sladké Vánoce :))

Kreativcův ráj

Washi pásky - barevné lepítka z japonského papíru - najdete je ve všech možných i nemožných vzorech, jsou superpraktické, superhezké a dají se využít na spoustu způsobů.

Při nedávné návštěvě našeho Albert hypermarketu, kam lstivě umístili Tchibo oddělení, jsem neodolala a koupila si balíček washi pásek. Bylo jich tam 12 za 199 korun, takže je jasné, že jsem ho tam nemohla nechat. Po vybalení a prohlédnutí jednotlivých pásek jsem jásala ještě víc, protože jsem si nejprv myslela, že některé budou spíš ve stylu "ale tak jo, když jich tam bylo 12, tak některé prostě nejsou tak pěkné", ale všechny jsou super. Ona je vůbec celá "Pořádně kreativně" kolekce naprosto super..

Moje pásky jsou teda tyhle a nejvíc se mi osobně líbí ta druhá zprava, hned jsem si vymyslela alespoň pět věcí, které musím oblepit. Mají tam pak ještě jednu sadu 24 kousků za 399 korun, ale ty u nás neměli a stejně se mi ani tak nelíbily. 

A na počest svého nákupu jsem vybrala pět nejlepších nápadů, jak washi pásky využít :) 

1) Svíčky

Stačí oblepit jenom obal čajové svíčky

Víc se mi ale líbí, když je obal skleněný a přes pásku prosvítá světlo

2) Vlaječky

Vlaječky na tisíc způsobů jsou vůbec nejlepší na všechno!

3) Dvéře

 

Inspirace ze článku od La Petite Anne

Z článku, kterak se La Petite Anne inspirovala

A jak to nakonec dopadlo s dveřmi od mého pokoje..

Dá se to pojmout různými způsoby, ale rozhodně je to jednoduché 

a príma ozvláštnění třebas černobílého interiéru!

4) Rámečky

Ať už prázdné..

..nebo na obrázky..

5) Obrázky na zdi

Třeba když  plánujete tematickou párty..

..chcete něco jen tak ozdobit..

..nebo zrovna nemáte v bytě místo třeba na vánoční stromeček..

Washi pásky jsou zkrátka univerzální zdobící technikou, a ať už je použijete k vytvoření hracího koberce pro děti, jako žaluzie nebo prostě k ozdobení čekoholi, jejich použití je jednoduché, rychlé a ve většině případů skvěle vypadající. Stačí použít fantazii.. a nebo prohledat pinterest :)

Obrázky, není-li uvedeno jinak, jsem si půjčila tady.

Origami kouzlení s Lampori

Že ještě Lampori neznáte..? Je to značka, pod kterou se skrývají papírové origami (nejen) lustry, které vytváří má všestranně nadaná kamarádka Adélka.

http://www.fler.cz/zbozi/no-8-4518130

Já osobně origami dost zbožňuju (asi tak sto padesát šest jeřábů všude po domě by mohlo povídat). A tak jsem se v dubnu zúčastnila workshopu s Lampori, který se konal v brněnské Richard Adam Gallery, a kde nás Adélka nechala nahlédnout do tajů vzniku svých výrobků. Jak jsem už onehdá zmiňovala, soustředit se na cokoli mi poslední dobou opravdu nejde, a jelikož jsem si vyrobila hned dva výrobky, které jsou ale z nepochopitelných důvodů každý v jiném městě, vyfotit oba dva bylo pro mě a mou hlavu děravou prakticky nemožné (a dosud se to nestalo). Proto se taky k dubnovému workshopu dostávám až teď.

První origami skládankou, kterou jsme si mohli vyzkoušet byl výrobek, kterému pracovně říkám kyblíček. Dá se totiž využít podle libosti, třeba jako obal na květináč, stínidlo, a tak různě. Je to taky ten z mých výtvorů, který se mi nepodařilo vyfotit, takže si prozatím vypůjčím cizí fotku a jednou na to doufám dojde. Snad mi tedy slečna/paní odpustí, že, nejen že drze vystavuju její dílo, ale ještě jsem ji navíc usekla.

https://www.facebook.com/lampori.cz

Kyblíček je vlastně jeden jediný arch papíru, na kterém jsme si nejprv vyzkoušeli své rýsovací schopnosti (ty moje jsou mizerné, naštěstí to zase nemělo až takový zásadní vliv), potom jsme všechny čárečky obtáhli jehlicí (třebas i pletací) a na závěr ohýbali a ohýbali, taky trochu stříhali, a nakonec jsme to prostě zatočili a voilá.. vznikl takovýhle krásný kyblíček. Osobně jsem se ještě nerozhodla, jaké bude jeho využití, ale dělá mi radost, i když jenom stojí na stole (můj je žlutý, takže se vlastně možná děsně hodí do mé budoucí žluté kuchyně).

Druhým výrobkem je králičí "trofej". Ty se mi moc líbily už na stránkách Lampori, tak jsem byla moc ráda, že si ji taky můžu zkusit vyrobit. Můj osobní favorit je tento:

http://www.fler.cz/zbozi/rabbit-no-4-5059565

A protože se (se divim) můj vlastnoručně vyrobený králík zrovna nachází ve stejném městě jako já, můžete posoudit sami, jak se mi podařil.

Vyrobit takového králíčka není naštěstí nic složitého, je to takové origami pro začátečníky. A máte-li šablonku, tužku, nůžky a jehlici, je téměř nemožné neuspět. Všechno vystřižené se v závěru natvaruje a nalepí na podložku, a tak vznikne 3D králík.. můj má teda oproti originálu čumáček naopak a chybí mu fešný motýlek, ale není to, myslím, poslední kousek. A je hrozně super! 

Chcete-li se inspirovat a pokochat, určitě koukněte na stránky Lampori, kde najdete spoustu dalších lustrů, králíků i jiných netradičních papírových ozdůbek :)

Óda na maliny

Poslední dobou jsem poněkud neschopná čehokoli. Kombinace zkouškového, pěkného počasí a docházení na praxi ze mě udělala poměrně nepoužitelného člověka. A tak nemám ani moc nápadů, o čem psát (nebo taky nejsem schopná nafotit fotky k tématu, co se na něj chystám už jakou dobu, žeano). Dozrávají nám ale na zahrádce maliny, a tak bych se s vámi chtěla podělit o recept na výborný lehký malinový piškotový dort.

Měla jsem nějaký príma recept na piškot, ale zapomněla jsem, kde ho najít. Ve skutečnosti stejně moc príma nebyl a nepodařilo se mi ho nikdy dopéct pořádně, takže jsem ho musela složitě obracet a dopékat z druhé strany. Jaké pak bylo mé nadšení, když jsem v honbě za novým receptem na piškot narazila na recept (jak jinak než) děvčete u plotny! Sama autorka se o něm vyjadřuje jako o zaručeně nejlepším piškotovém korpusu na světě.

A tady je:
Z pěti vajíček oddělíme bílky od žloutků, k bílkům přidáme lžíci ledové vody a špetku soli, šleháme až sníh začne tuhnout, potom přidáme 100 g cukru krystal a vyšleháme tuhý sníh. Žloutky potom smícháme taktéž se 100 g cukru krystal a šleháme 4 minuty, potom přidáme 5 lžic vařící vody a šleháme další minutu. 200 g hladké mouky smícháme s 1 lžičkou prášku do pečiva, a potom k mouce postupně přidáváme kousek bílků a kousek žloutků, a pak zase kousek bílků a kousek žloutků, a tak pořád dokola, až nám nic nezbyde. Experimentálně jsem si ověřila, že je taky možné šoupnout mouku do žloutků, a pak postupně přidávat bílky.

Co autorka neuvádí, je velikost formy. Jelikož je většina jejích receptů na menší formy (snad 16 cm?), říkala jsem si, že forma o průměru 20 cm bude ideál, že to bude maximálně trošku nižší. Podle toho, kolik toho nakonec bylo v míse, jsem se zalekla a zvolila 24 cm formu. A dobře jsem udělala! Piškot měl po celou dobu pečení dezertérské úmysly, nakonec ale naštěstí zůstal ve formě, ve výsledku ale ani moc nekecnul a byl poměrně dost vysoký.

Pečeme v troubě vyhřáté na 150-160°C asi hodinu a raděj nenakukujeme dovnitř, aby piškot nespadl. To by byla totiž veeelikaaanská škoda.

A teď ke kouzlení s malinama:
Lučinu nebo kterýkoli jiný creamcheese, pokud máte k lučině nějaký odpor, asi tak 400 g, smícháme s moučkovým cukrem podle chuti, je možné přidat i vanilkový, aby to lépe vonělo, a potom to všechno zamícháme dohromady. Maliny rozmačkáme nebo rozmixujeme s moučkovým cukrem, opět podle chuti, přičemž jich budeme potřebovat na jednu vrstvu náplně a na ozdobu na vršek.

Vychladnutý piškot rozpůlíme na dvě vrstvy. Spodní vrstvu namažeme krémem z lučiny, a potom malinami, připleskneme to druhou vrstvou a celé to pomažeme zbylým lučinovým krémem. Nahoru dáme trochu malinového pyré a můžeme to třeba posypat čokoládovými hoblinkami a dozdobit čerstvými malinami, to už je na vaší fantazii.

Můj první letošní pokus (ještě z loňských malin z mražáku, nemohli jsme se dočkat, nu což..:) s čokoládovou rýží byl poznamenán pouze tím, že jsem měla málo lučiny, jinak byl naprosto výborný a můžu jedině doporučit!

Buon appetito!

Mak(a)ronky

Jakožto nadšená cukrářka (prozatím asi spíš ve výcviku), jsem k narozeninám dostala knihu, kterak si stvořit své vlastní makronky. A abych jako ani na chvíli nezaváhala, dostala jsem ji pro jistotu dvakrát. Jednu se slovy: "No, tak se je hezky nauč, a pak mi je můžeš upéct na svatbu!"

Od chvíle, co se jenom začalo o domácí výrobě makronek mluvit, obestíral je jakýsi tajemný závoj hlásající: Je to děsně těžké, raději se do toho ani nepouštějte, pokud se později nechcete vyrovnávat s pocitem naprostého selhání. Tak jsem se do toho raději nepouštěla. No, ale když pak dostanete dvě makronkové knihy?! A tak jsem se do toho nakonec pustila..

Makronky nejsou vůbec náročné na suroviny, kromě toho, že si musíte vytvořit mandlovou moučku (1 hrnek mandlové mouky a 1 hrnek moučkového cukru). Já měla doma jednu z Alberta, tak jsem ji zkusila a vůbec to nedopadlo špatně. Nejdřív ji musíte semlet s moučkovým cukrem, a potom přesít přes sítko, aby vznikla hladká směs. Zbytek, který zůstal v sítku, by se přitom měl dát pryč. A tady přichází PRO PŘÍŠTĚ č. 1: tím, že jsem odstranila tento zbytek, vznikl ne úplně dobrý poměr cukru a mandlí a upečené makronky byly sladké jak cecek. Je na to tedy třeba dávat pozor, ale není to nic, co by jeden nezvládl.

Když máte mandlovou moučku s cukrem, smícháte ji s bílkovým sněhem, vyšlehaným taktéž s cukrem (asi 3 bílky a 1/4 hrnku cukru krupice). Pokud prahnete po nějaké barvičce či příchuti, tady je prostor pro přidání potřebných přísad, jenom je nutné tomu přizpůsobit přísady ostatní (např. mandle). No a teď se dostáváme k dalšímu zapeklitému bodu: míchání. Je to trochu jako s Jiříkem ve Zlatovlásce - nesmíte ani přemíchat, ani nedomíchat. Těsto by vám mělo prý ze stěrky stékat v plynulém pruhu nebo tak něco. To se mi teda docela povedlo takže PRO PŘÍŠTĚ č. 2: udělej to stejně jak minule!

Tak akorát promíchanou směs nacpete do cukrářského sáčku (tady to raděj nebudu ani zvýrazňovat, ale pro příště by se hodilo nezapatlat celou kuchyň..). Kolečka by měla mít v průměru asi 3 cm, takže otvor nástavce by měl mít průměr asi 1 cm, aby se to dobře dělalo, já měla asi 0,5 cm a taky jsem to zvládla, zkoušela jsem ale různé techniky, takže PRO PŘÍŠTĚ č. 3: nesnaž se kolečka nakreslit, tvořit se musí vypouštěním těsta na papír ze sáčku z jednoho místa kolmo  k podložce, jinak se nevytvoří ony roztomilé bochánky, ale jakési šišaté brambory. Pečením se to teda trochu vylepšilo, ale raděj na to jít dobře už od začátku!

Když jsem dokolečkovala, třískla jsem s každým plechem o stůl (aby utekly bublinky) a nechala makronky 30 minut ležet. Příručka praví, že po 30 minutách by vám při dotknutí se těsta nemělo na prstu nic zůstat. Tady vstkutku nevím, jak to pro příště vylepšit, ale když jsem se dotkla, vyrobila jsem parádní kráter..

Péct by se makronky měly asi 10-15 minut v troubě vyhřáté na 150-160 °C. Pokud prý vám začnou praskat, je teplota moc vysoká, tak tedy PRO PŘÍŠTĚ č. 4: vyhřeju to na 140 °C.. a vy to holt musíte zkusit s vaší vlastní troubou neb tento bod přípravy je asi tak trochu sázka do loterie.

Co se dělo bezprostředně po upečení tady veřejně vykládat nebudu, většinu koleček se však podařilo bezpečně dostat z plechu a my je, hlavně kvůli vyčerpání z pečení, slepili Nutellou.

Nebudu tady předstírat, že vzniklé makronky by hned mohly do soutěže o nejlepšího makronkáře světa, ale byly dobré, a to je, myslím, hlavní. Na vzhledu prý přece nezáleží! :)

Můj vševědoucí zdroj a má první makronka

Dobrou chuť!

To dobré na celém pokusu bylo, že mě neodradil, takže příště znovu a lépe! A nebojte se.. nejhorší, co se vám může stát, je, že místo makronek vyrobíte (jako já) pár laskonek :)

Jazykové okénko na závěr: Věčné dohady a opovržlivé pohledy personálu ohledně názvu tohoto lahodného pokrmu, tedy zda se jedná o makronky nebo makaronky, tato kouzelná příručka též řeší: Údajně je správné obojí, makronky pochází z Itálie a jejich název etymologicky souvisí s makaronama. Tak!

Čokoládový cheesecake podle děvčete u plotny

Od té doby, co mě začalo bavit pečení, si na narozeniny vždycky peču dort - jednak, protože je to dobrá příležitost zkoušet nové věci (zkazím to leda tak sobě, že ano) a taky proto, že si většinou víc pochutnám na tom, co si sama vytvořím. Letos se mi ale nějak nechtělo, a tak jsem si říkala, že už se na to asi vyprdnu, ale pak jsem narazila na skvostně vypadající čokoládový cheesecake od děvčete u plotny a bylo rozhodnuto.

Na dort jsem použila formu o průměru 20 cm, takže jsem musela použít větší množství surovin než v originálním receptu, korpus jsem ale nechala stejný, poněvadž na fotkách přiložených k receptu vypadal docela vysoký.

Tak tedy..

Čokoládový cheesecake a kterak jsem si ho poupravila

Na korpus:
1 vejce
50 g másla
100 g třtinového cukru
30 g hladké mouky
2 lžíce holandského kakaa
špetka soli

Na plnku:
500 g plnotučného tvarohu
400 g bílého jogurtu
100 g čokolády se 70% obsahem kakaa
4 lžíce moučkového cukru
6 plátků želatiny

Smícháme změklé máslo s cukrem a vejcem, přidáme kakao a na závěr mouku se solí. Všechno dobře promícháme a nalijeme do formy, která je vyložená pečícím papírem na dně i po stranách (aby se nám potom nepřilepila náplň na stěny, to bychom věru nechtěli). Aby papír na stranách držel, navlhčíme ho a připlácneme na stěny. Pečeme v troubě vyhřáté asi na 180 °C, podle originálního receptu 8-12 minut, já jsem pekla zhruba 20 minut, i když jsem korpus měla nižší, tak moc nevím, asi záleží na troubě. Mělo by to být každopádně uvnitř ještě lehce tekuté (autorka varuje, abychom to nepřepekli, já dodávám - možná jsem to přepekla, ale bylo to stejně krásně vláčné).

V korpusu jsem místo kokosového oleje použila máslo, ale nijak to nevadilo. Korpus byl nakonec vysoký něco přes půl centimetru, což bylo, myslím, úplně dostačující. Byl taky dost sladký, takže pokud máte radši méně sladké dortíky, klidně uberte trochu cukru.

Po tom, co korpus úplně vychladne, můžeme začít s náplní. Rozpustíme čokoládu ve vodní lázni a necháme bokem vychladnout. V míse smícháme tvaroh, jogurt a moučkový cukr a šleháme (vzhledem k přítomnosti mini synovce jsem musela pouze míchat, ale dost jsem se snažila a podařilo se mi vytvořit dostatečně hladkou směs). Na malé otáčky potom přišleháme čokoládu, trošku si ale necháme bokem na ozdobení. A teď přichází můj strašák aneb želatina - asi tak 10 minut před tím, než začneme zašlehávat čokoládu, si namočíme plátky želatiny do množství vody podle návodu na obalu (já tam asi šoupla malinko víc, protože jsem měla pocit, že se mi to nechce namočit všechno). Až želatina nabobtná, což bude přibližně po těch deseti minutách, mírně zahřejeme, mícháme, dokud se želatina nerozpustí a pak děsně rychle přidáme do směsi tvarohu, jogurtu a čokolády. Hnedle zašleháme a přelijeme do formy. Nahoru nakapeme zbylou čokoládu a nožem vyrobíme ornamenty.

Potom cheesecake šoupneme přes noc do ledničky a další den už si pochutnáváme na velké dobrotě!

Ještě nikdy jsem nepracovala s želatinou, a tak jsem se trošku bála, jestli nakonec plnku nebudeme jíst z mističek, ale postupovala jsem přesně podle návodu na obalu a  naštěstí všechno dobře dopadlo. Až při psaní receptu sem jsem si všimla, že jsem do plnky přidala omylem půlku cukru (aneb množství, které bylo v původním receptu), ale ukázalo se, že to vůbec nevadí a sladký korpus se s jen tak lehce sladkou náplní výborně doplňoval.

Na to, jak dort krásně vypadá, je překvapivě jednoduchý a i poměrně rychlý (pokud teda nepočítáte noční pobyt v ledničce). Zdobení na vršku je vůbec to nejjednodušší a zároveň nejefektnější na celém dortu.

Voilá..

Dort v ledničce přes noc krásně ztuhnul a ačkoli jsem ho preventivně z formy vyndávala těsně před podáváním, nebylo třeba se vůbec bát. Na talíř jsem ho přenesla i s pečícím papírem vespodu, korpus se pak ale víc držel na papíru než na dortu. Možná by tak bylo lepší dodržet přesný postup děvčete u plotny a dort z vrchu přiklopit talířem, opatrně obrátit, odstranit papír, znova přiklopit zespodu a znova obrátit. Bála jsem se, že se povrch dortu poškodí, ale hmota je pružná, takže by se opravdu nemělo nic stát - nu což, alespoň mám důvod upéct dort znovu, musí se to přece otestovat, že ano.. :)

Přeju dobrou chuť a pokud jste neználci jako já a bojíte se 

želatiny, nebojte, nic to není a stojí to za to :)

A děvčeti u plotny díky za inspiraci!

Velikonoční přípravy v plném proudu

"Jmenuji se Eva a jsem závislá na čtení blogu La petite Anne". Tak, a je to venku. Tahle slečna má totiž spoustu výborných nápadů, které já zas děsně ráda zkouším, zabývá se interiérovým designem a tak vůbec a popravdě mě právě její blog k psaní mého vlastního dost inspiroval.

Rozhodla jsem se letos na Velikonoce k trochu netradiční výzdobě pomocí malých papírových "lampiónků", které sice nesvítí, ale zato jsou extrémně roztomilé a poměrně jednoduché na výrobu (umíte-li používat nůžky, tužku a kružítko).

Tadááá!

A jak na to? Větvičku jsem si vyrobila už dávno a nastrkávám ji všude po domě při jakékoli příležitosti, vždycky akorát vyměním "přívěsky" podle roční doby nebo tak. Obvykle mi na ní visí papíroví origami jeřábi, o Vánocích třeba zase falešné perníčky vyrobené z fima, ale o tom zas někdy jindy. Vyrobit si takovou větvičku není vůbec nic těžkého, stačí ji omotat provázkem nebo třeba barevnou bavlnkou. Na přilepení provázku jsem používala Herkules, vždycky jsem kousek natřela, namotala provázek a připlácla. Trošku se u toho upatláte, ale není to žádná hrůza a vypadá to opravdu moc hezky. Inspiraci jsem sbírala opět u La petite Anne zde.

Lampiónky si můžete vyrobit v jaké velikosti a barvě se vám zamane, jeden nám visí v chodbě a potom, co se ho celá rodina přestala pří každé příležitosti lekat, jsme si ho všichni oblíbili. Výchozím a nejtěžším bodem je vytvořit si šablonku.

Slečna mi snad promine, ale měla jsem u jejího návodu na narýsování pětiúhelníku trochu zmatek, za což ona patrně vůbec nemůže, tak jsem si vytvořila názorný obrázek. Že jsem ve škole místo deskriptivy absolvovala latinu, je asi celkem jasné, takže mi prominou i ti, co narozdíl ode mě rýsovat umí.

Nejprv si teda narýsujeme kružnici (na obrázku červenou, neb tu tužkovou jsem během procesu výroby ochmatala do neviditelnosti) - poloměr závisí na tom, jak chcete mít kytičky velké, pro tento účel jsem zvolila 1,5 cm. V kružnici si potom uděláme kolmý kříž. Jeden z poloměrů si rozpůlíme a vytvoříme tak bod B. Z bodu B si do kružítka šoupnem vzdálenost (fialová čára) do bodu A, který je úplně nahoře, uděláme malý kroužek směrem dolů a vyleze nám z toho bod C. A teď přichází největší sranda. Vzdálenost bodů A a C (zelená čára) si zase dáme do kružítka a postupně označujeme body na kružnici, kterých nakonec bude pět, včetně bodu A. Jestli jste správně měřili, měly by být vzdálenosti mezi těmito body stejné. Já jsem například správně neměřila, proto je to taky všechno pěkně šišaté. Posledním bodem je vyznačení středu každé ze stran pětiúhelníku a obkroužení půlkruhu, aby tak vznikly okvětní lístky. Ty mám teda taky pěkně šišaté, ale jak mě uklidňovala maminka, v přírodě přece není nic na milimetr přesně, takže to bylo vlastně schválně!

Teď už máme šablonku a můžem si obkreslit a nastříhat 12 stejných kytiček. U každé kytičky se potom musí každý okvětní lístek nastřihnout do půlky, vždy z jedné strany, u všech stejně. A radši to vemte mírně přes půlku, ať to pak do sebe líp zapadá, ale ne zas moc. Asi takto: 

Když máme nastříháno, kytičky začneme spojovat do sebe - jedna slouží jako základna a obalí se pěti dalšíma kytičkama, které se navíc spojují po bocích, a tak nám vznikne půlka výsledné kuličky. Dalších pět kytiček se připevní na první vrstvu a nahoře už zbývá jenom "poklička". Do jedné kytičky si předem udělejte dírku a provlečte provázek, či nitku na zavěšení. 

Oba tyto príma názorné obrázky pochází z blogu La petite Anne, odkud jsem opět čerpala inspiraci a návod.

Ve výsledku dostanete takovéto kuličky a už je jen na vás, kam si je zavěsíte. Velkým plusem je, že i když to máte stejně šišaté jako já, na výsledku to nejde vůbec poznat. U menších kytiček, a tedy i kouliček, je třeba mít trochu šikovnější prsty, protože se tomu spojování někdy moc nechce, ale výsledek určitě stojí za to.

Tak vám přeju kvalitní kružítko, chuť do tvoření a veselé Velikonoce!

Laboratorní náčiní

Máte rádi chemii? Já jo! Totiž.. od té doby, co ji studuju, ji zase tak ráda nemám, ale jako správný chemik mám sklony zbožňovat laboratorní nádobí a vůbec všechny vázičky, karafy, džbánečky a lahvičky, které ho alespoň trochu připomínají. A že jich je!

Když kouknu na stránky IKEA, mám pocit, že nejmíň jeden z jejich designéru musel být původně chemik.. minimálně v minulém životě. Mou mánii začala tato vázička.

Sáhla jsem po ní hned jak jsem ji uviděla a hned jsem se dočkala komentáře, že jde poznat, že studuju chemii. I když mně osobně zrovna tahle zase až tak chemická nepřijde, stojí ale 9 korun!!! Takže už mám dvě a myslím, že zdaleka nekončím.

Fialková vázička je taktéž z IKEA a čirá s nápisem je z H&M. 

Pokud zabrousíme do opravdového laboratorního náčiní, můžeme najít podobné lahvičky, které mají navíc širší škálu použití, mají totiž štuplík se zábrusem, což znamená, že se v nich dají pohodlně uchovávat jakékoli pochutiny v tekutém stavu. Pokud udrží chemikálie, měly by zvládnout i nějaké to vínečko či whisky. 

V jednoduchosti je krása a taky ušetříte. Kousky, které najdete například tu, jsou ale jiné kafé. Jestli pro ně máte slabost, raději se ani nekoukejte na jejich stránky! Jeden nádherný příklad za všechny:

Tuto část bych ráda nazvala ódou na odměrné válce. V IKEA si je též dost oblíbili a můžete je tam najít jako vázičky nebo třeba i karafu. Pokud vám nevadí stupnice, můžete si je ale pořídit i v jakémkoli obchodě s laboratorním sklem v množství velikostí a objemů.

Najdi deset rozdílů! Č. 1: IKEA vs. laboratorní nádobí

Na tuhle "stockholmskou" karafu je prostě radost pohledět. Jestli mi ji vyprodají, tak jsem ztracená! Mají k ní i skleničky a je prostě celá príma. Osobně se ale nejspíš neubráním ani tomu válci. Ostatně - odměrnými válečky o malém objemu se dá řešit neustálý nedostatek (alespoň u nás doma) maličkatých váz na maličkaté kytičky - třeba sedmikrásky, což? :)

Za vůbec nejlepší výdobytek chemického nádobí ale považuju ušaté kádinky, které jsou taky k dostání v různých velikostech, takže fantazii v použití se meze nekladou. 

Laboratorní sklo navíc odolává vysokým teplotám, že ano.. takže si do nich klidně můžete udělat čaj. Některé džbány totiž, třeba "ikeácký" VÄNLIG, sice vypadají bytelně, ale (experimentálně ověřeno litrem vařící vody na podlaze) uvádí maximální povolenou teplotu do 50 °C nebo tak.. takže všichni rychle pro kádinky, kádě a kádinečky, šup, šup! :)